Hrozně ráda si prohlížím fotky, jsou to mé vzpomínky. Mozek, bohužel, po čase vzpomínkám odebírá barvitost, snižuje jas a starší obrázky uklízí do neznáma, proto si občas tak ráda užívám klidný večer prohlížením fotek. Pokaždé najdu nějakou už zapomenutou, každý z těch večerů opráším jinou vzpomínku. Jednou se snažím vybavit si jména spolužáků z třídních fotek ze základky, jindy se zasměju u těch z pubertálních let, kdy jsme si mysleli s flaškou vína v parku, že nám patří svět, nebo fotky z čundrů s tátou, stan tak malinký, že se nám smáli, že je to bouda pro psa. Nebo stanování s kamarády, když nám bouřka rozházela stany a všechny věci po celém kempu, poslední fotka doma před odletem do ciziny za prací, rozesmátá fotka z houpaček na dětském hřišti, je toho spousta a každá pro mě znamená opravdu hodně. Dneska jsem se zastavila u fotek ze Skotska, bylo to léto 2008, úžasné léto, tak ráda jsem si zavzpomínala na svůj karavan, náš bar, můj Loch Lomond (ano, tak jsem mu říkala, byl můj na ty týdny:), dudáci a chlapi v kiltech, nakonec mě pobavila fotka z Glasgow, žebrák s hlavou v kbelíku. Věřte, nevěřte, ale on tam takhle stál (nebo jak tu polohu nazvat :) celé odpoledne. Před sebou měl tenhle nápis: "Upside down and looking daft, but that don´t matter as long as you laugh!"
Žádné komentáře:
Okomentovat